Jirka Vilímek
V roce 2000 jsem se rozhodl, že změním povolání. Mé koníčky (vše kolem výtvarničení) se mi staly obživou. Počítačová grafika, tiskoviny a internetové stránky. Tohoto roku jsem i přijal pozvání a stal se členem skupiny výtvarníků. Pořádali jsme výstavy, sochařská sympozia. Jen tak, pro sebe a pár lidí okolo.
Po vstupu do EU se však naskytly první příležitosti - pořádat sochařská sympozia nejen pro úzký okruh lidí, ale i pro širší veřejnost
Vše totiž něco stojí, a náš rozpočet byl omezený. A tak díky projektům, pořádaných za finanční účasti EU, jsme mohli předávat své zkušenosti dál - pořádali jsme sochařská sympozia jak pro dospělé, tak pro děti a to nejen z České republiky, ale i ze zahraničí.
O pár let později se mi naskytla příležitost splnit si svůj sen. Vždy mě přitahovaly animované pohádky. Chtěl jsem si to vyzkoušet, jaké je to vytvořit takovou pohádku, ale připadalo mi to nedosažitelné. Jednou mě však oslovil známý, jestli bych mu nepomohl - potřeboval zjistit, jak urychlit proces výroby animované pohádky, kterou vytvářeli klasickou technikou "Okénko po okénku". Navrhl jsem mu řešení, které by celou věc výrazně urychlilo. Při další pohádce se potom obrátil přímo na mne a já si splnil svůj sen - animovat pohádku. I u toho byla EU. Významnou měrou se podílela na jejím financování.
Když to shrnu do několik vět - členství ve společné Evropě znamená příležitost, šanci. Práci nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Setkávání se zajímavými lidmi, se kterými bych se jinak nesetkal. Uskutečněné projekty, které by asi jen tak skončily někde v šuplíku.
