Dana Calábková
Maminka byla před rokem 1989 zaměstnaná jako civilní zaměstnanec ve vojenském útvaru. Nesměla cestovat do žádné ze zemí západního bloku a ze zemí východního bloku jen do těch, které nás nijak zvlášť nelákaly. Neustálé fronty na banány, na hygienické potřeby a každý čtvrtek na knížky.
Po maturitě přišel listopad 1989. Na nádherný pocit svobody, který nás pohltil, se nedá zapomenout. Spousta nádherných knížek, první advent. A konečně jsme mohli cestovat. Moje první cesta do zahraničí vedla do Německa k rodině manžela starým embéčkem. Nevycházeli jsme z údivu, co vše je možné. Obchody plné zboží, nikde žádné fronty. Došlo mi, v jaké šedivé kleci jsme žili. Oni zase nechápali, jak se nám povedlo absolvovat cestu v takovém veteránovi.
Moje dcerka zná dobu, kdy jsme nebyli součástí EU jen z vyprávění
Cestování po evropských zemích považuje za samozřejmé. Pracuje v zahraniční firmě a navštěvuje své spolužáky, kteří pracují nebo studují v Rakousku, Bruselu. Má za sebou návštěvu Srí Lanky, Filipín, New Yorku. Její možnosti jsou nesrovnatelné s mými v jejím věku.
