Jakub Mazanec
Když Česká republika vstupovala do Evropské unie, bylo mi 11 let. To už je věk, kdy se člověk tak nějak přirozeně víc zajímá o dění kolem sebe, sleduje zprávy nebo poslouchá dospělé lidi ve svém okolí a přemýšlí nad tím, co říkají.
Jasně, neuměl jsem si tehdy v úplnosti představit, co pro naši zemi znamená vstup do takovéhoto společenství, ale pamatuji si své pocity, když jsem v televizi viděl stoupat českou vlajku spolu s vlajkami 9 dalších států na stožáry, tuším, v evropské čtvrti v Bruselu. Působilo to celé slavnostně, cítil jsem, že vstupujeme do dobré společnosti, měl jsem pocit, že jsem svědkem něčeho skutečně velikého.
Evropa bez hranic
Víc jsem si výhody našeho členství v EU uvědomil, když jsem začal cestovat, zejména autostopem. Evropa bez hraničních závor, celních kontrol, bez nutnosti vláčet s sebou pas. Bral jsem to jako samozřejmost, dokud mi neotevřela oči jedna moje ukrajinská kamarádka, která na české (a tím pádem evropské) občanství teprve čekala, a ta samá Evropa pro ni tím pádem byla o dost méně prostupná než pro mě. Vysokoškolské studium mi potom představilo spoustu evropských projektů na podporu vědy a vzdělávání, hlavně program Erasmus, díky kterému jsem mohl strávit půl roku ve Švédsku a dva měsíce v Nizozemí.
Státy Evropy v roli štamgastů
Během studia historie na FF UK jsem si začal více všímat, že lidé v ČR, včetně těch z mé generace, mají velmi malé povědomí o evropských záležitostech, a to navzdory skutečnosti, že jsme již více než šestnáct let členy EU. Říkal jsem si, že by stálo za to s tím něco zkusit udělat, a tak jsem se pustil do psaní knihy krátkých, svižných alegorických povídek, jejíž ambicí se stalo zábavnou formou uvést čtenáře do výběru nejzajímavějších událostí a fenoménů, které se v Evropě objevily během posledních cirka 20 let. Kniha dostala název Hostinec Evropa, a skrze humorem odlehčené příběhy zasazené do hospodského prostředí, kde jednotlivé státy Evropy vystupují jako štamgasti, se snaží popularizovat evropské události soudobých dějin. Vypravěčem a průvodcem není nikdo jiný než sám hostinský – často dost možná jediná nezpochybnitelná autorita v české kotlině.
Dochucovat musíme každý sám
Evropská unie je pro mě především společenstvím. Společenstvím států, hodnot, myšlenek, lidí. Společenstvím, které nemusí být vždy ve všem zajedno, nebylo, není a nikdy nebude dokonalé, které je ale každopádně tím nejlepším, co se kdy v kuchyni Hostince Evropa povedlo uvařit. Dochucovat už musíme každý sám!
