Akce
6
O rozpočtu EU jsme se bavili na začátku prosince s poslanci z Evropské platformy v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky (a moc díky Markétě Pekarové Adamové za pozvání).
"Hokynářský a strategický přístup"
V pohledu na něm můžeme zvolit dva různé přístupy:
1. Hokynářský
Tedy ten, kdy se snažíme získat co nejvíce peněz, co je možné. A čím víc jich bude, tím líp. Jasně, zní to logicky a musíme se snažit získat férový díl, který nám náleží. V čem to vázne, naznačuje druhý přístup.
2. Strategický
S tím, jak naše země bohatne, je možná následující sedmileté rozpočtové období poslední, kdy dostaneme stovky miliard unijních korun. Místo toho, abychom spekulovali, jestli dostaneme o miliardu víc nebo míň, bychom měli řešit, jestli opravdu umíme tyto peníze efektivně využívat.
S tím souvisí i druhá věc. Musíme totiž brát ohled na názor těch bohatých zemí, co rozpočet platí. Není možné, aby ti, kteří z něho čerpají, volali po tom, ať ostatní zaplatí víc. A to nejen s ohledem na to, že pokud se naší zemi bude dařit, bude postupně směřovat do "platící skupiny". Musí se najít nějaká rovnováha, dohoda, kterou obě strany přijmou.
A s tím souvisí třetí věc, kam přesně tyto peníze směřují. O tom nerozhodne to, jestli jich bude o pár více nebo méně. Ale jak je využijeme. Osobně si nemyslím, že správným využitím jsou dotace pro velké firmy (s výjimkou věcí "společenského zájmu", jako jsou investice do ekologie) či poskytování obrovských dotací velkým průmyslovým farmářům.
Takže - ať to vnímáte jako já nebo jinak (a pak prosím dejte vědět) - debata je rozhodně na místě. I uvědomění si, že EU není jen otevřená peněženka... A to, co někdo presentuje jako "národní zájem", může být zájmem někoho úplně jiného.
